Tomáše Staňka k atletice přivedl bratr vícebojař. A i když on skončil, Tomáš pokračoval dál. „Věděl jsem, že běhat nechci, to se mi nelíbí,“ vzpomíná na začátky. „Lákala mě technika. Přijde mi to zajímavější.“
Kladivo brzy opustil, tahat jej za sebou ho nebavilo – ale dlouho si ke kouli držel také oštěp a disk. Možná mohla mít i skupina Jana Železného dalšího borce světové úrovně, ovšem Staněk má jasno: „V kouli se můj talent našel nejvíc. Rozhodně nelituji.“
Sportovní osud chtěl mít každopádně jen ve své ruce. „Kolektiv mě odrazoval,“ říká. „Štvalo by mě, že bych něco mohl pokazit já týmu, nebo naopak někdo jiný znehodnotil můj výkon. V kolektivních sportech není vidět umění jednotlivce.“
Proto klidně podstoupí i gargantuovskou dřinu v posilovně. „Samozřejmě, že mě to baví. Nebavit mě to, neházel bych tak daleko,“ uvědomuje si. „S tím je dřina spojená. Zadarmo není nic.“
V kouli se můj talent našel nejvíc. Rozhodně nelituji.
„Jinak makáme pořád, jak se jen dá. Naštěstí nás vládní nařízení nijak vážně neomezila, takže forma jde vzhůru a já se jen těším, až se ukážu 1. 6. 2020 od 18 hodin na Kladně“, dodává usměvavá koulařská hvězda.
No Comments